Co hýbe sportovním světem?

Brněnská Kometa má druhé vítězství v hokejové extralize v řadě a fotbal zůstává nejpopulárnějším sledovaným sportem u nás. Tak je to správně, fotbal je přeci sport pro všechny opravdové kluky i muže!

To, že malí návštěvníci okresních přeborů jsou často svědky nejhrubších vulgarit a rasistických nadávek je pro ně totiž zřejmě méně škodlivé, než když se jednou ročně zúčastní genderově nestereotypního karnevalu, jak se nedávno pohoršoval jeden pán v Brně. Správnou výchovu ke stereotypům totiž není radno v dětství podceňovat. Ještě to tak, aby tu nakonec bylo více kluků gymnastů a holek fotbalistek. Takže, milí chlapci, míč do ruky, kopačky na nohy a jdeme se učit novým nadávkám. (Dívky mi prominou, ale vaše úloha ve fotbalu bude v dospělosti pravděpodobně omezena jen na praní dresů a zašívání štulpen).

Aha, že je to feministický web a měla bych psát více o ženách sportovkyních?

Takže znovu, co nového ve sportu? Z titulků posledních dní: „Svůdná biatlonistka opět zásobuje příznivce sortimentem z prosluněných končin. Přibrala i parťačku.“  O sportovních výkonech italské biatlonistky se zde mnoho nedočteme (jaké překvapení, ve sportovní rubrice), ale za to už víme, na jaké pláži Italka vystavuje své sexy tělo. Když už se ženské do toho sportu cpou, ať se je aspoň na co dívat, že ano. Samozřejmě nechybí svůdná fotka zmíněné sportovkyně v plavkách.

Buldok, který vystupuje ze stínu. Už si víc věřím, říká Doležal. Naposledy sejmul Liberec.“  Článek popisuje formu jabloneckého fotbalisty a informuje o tom, kolik gólu v jarní sezóně první české fotbalové ligy vstřelil.  Nedozvíme se ale nic o tom, jestli  má útočník Jablonce stejné sexy tělo, jako italská biatlonistka, nebo jestli kromě přihrávek chytá také paprsky slunce. Na fotce k článku se fotbalista ve vítězném gestu raduje ze vstřeleného gólu. Žádné nahé tělo do půl pasu ani tip na letní destinaci, sorry, tady přeci seriózně referujeme o sportu!

Z výše uvedených příkladů je zřejmé, že způsob, jakým média informují o mužích sportovcích a ženách sportovkyních se může velmi lišit. Navzdory rozvoji ženských sportů a zvyšováni počtu žen sportovkyň, média upřednostňují zobrazovat mužské sporty a muže sportovce. Pokud je ženám sportovkyním v médiích věnována pozornost, není výjimkou, že dochází k jejich objektifikaci a odkazování na genderové stereotypy, případně jsou jejich úspěchy zpochybňovány nebo zlehčovány. Největší mediální fackou posledního půlroku byl příspěvek Hitrádia City na sociální síti v době konání  Zimních olympijských her, který připisoval zásluhy za úspěchy českých olympioniček jejich trenérům – mužům.

Na ženy věnující se tradičně mužským sportům pak bývá pohlíženo jako na trapné, „hrající si na chlapy“ nebo mužatky. K mužům sportovcům se naopak pojí adjektiva jako „drsní“, „nebojácní“, „silní“ a „bojovnící“. Na rozdíl od svých mužských protějšků jsou tak ženy sportovkyně více posuzovány na základě svého vzhledu nežli atletických dovedností.

Způsob, jakým je mediálně rámcováno téma ženských sportů a žen sportovkyň je jedním z důvodů existence genderové nerovnosti ve sportu. Tím, jaké klíčová slova novináři vědomě i nevědomě vybírají a dávají jim v komunikovaném textu důležitost (tedy jak s rámcem pracují), rozhodují o tom, jak budou lidé popisované skutečnosti rozumět, jak ji zhodnotí a jaký postoj k ní zaujmou. Média nás tak vedou k vnímání genderových stereotypů ve sportu.

Důsledkem mimo jiné je, že ženské sporty nemají stejnou prestiž jako ty mužské, nepřitahují tolik diváků a z toho důvodu nejsou tolik finančně ziskové, ve srovnání se sporty provozovanými muži. To, že se s gender pay gap[1] setkáváme i ve sportu proto není žádným překvapením.

Ženy konečně začínají být sociálně akceptované ve vyšších nebo tradičně mužských pracovních funkcích, je tedy načase začít je akceptovat i v oblasti sportu. Určité změny ze strany médií budou nezbytné, pokud mají ženské sporty získat na popularitě, ženy sportovkyně lepší ohodnocení a respekt za své výkony. Ženy vedle mužů přeci nepředstavují horší nebo slabší sportovkyně, většina z nich nesportuje proto, aby mužům dokázaly, jak jsou dobré (ačkoliv i takové se mohou najít). Sportují, protože jim to přináší radost, uspokojení nebo možnost posouvat své vlastní hranice.

Avšak média nám na základě neustálého zdůrazňování genderových atributů vnucují představu, že je potřeba je mezi ženami sportovkyněmi a muži sportovci srovnávat a důsledně rozlišovat, čím vyvolávají dojem, že mezi sebou soupeří.  Domnívám se, že sport v 21. století by měl být více o rovnosti a méně o genderových rozdílech a genderovém soutěžení. Prvním krokem může být změna toho, jak budou média ženy sportovkyně  zobrazovat.

[1] jev, kdy ženy dostávají za stejnou či podobnou práci zaplaceno méně než muži

Zdieľaj na: